Cimbálová muzika Friš

EXTRA - Ej, ani som nemysleu - recenze nového CD

Vzpomínka prvá
Leoš Janáček a jeho poznámka o „tónovém vzteku hudců“; výrok velmi emotivní – ale už začátek našeho kompaktu vyznívá právě v tomto duchu. Všechno tu srší touhou po rychlosti, instrumentální dovednosti, po virtuosní perfekci rytmů, po barevnosti faktury, všechno je navýsost odpichové a uhánějící do dálek…

Vzpomínka druhá
V letech po druhé světové válce se naší folklorní tradice ujali studenti-vysokoškoláci, pocházející z dědin a regionů se silným a životným odkazem lidové kultury.
       Identicky tvoří obsazení muziky FRIŠ většinou právě absolventi vysokých škol a ti, které absolutorium teprve čeká – studenti. Něco je ovšem přece jenom jinak – naši dnešní muzikanti pocházejí vesměs z Moravy a Slezska, na kompaktním disku prakticky nenajdeme moravskou či slezskou píseň; snad by se sem daly započíst tři milostné písně z moravskoslovenských Kopanic v č. 13.
       Tam, kde se dřív hudebně zpracovávaly hudební a folklorně stylové podněty Z DOMOVA, nastupuje dnes realisace těchto podnětů ZE SVĚTA; je to jev naprosto obecný, v hudebním světě má dnes už svůj (ne zcela přesný) název „world music“…

Původní význam označení FRIŠ je „čerstvý, svěží“; dnes se jím často označuje rychlá část tanečního čardáše. Ostatně – v čardášovém rytmu probíhá na našem CD prakticky polovina všech titulů. Některé z nich pocházejí z přepisů nahrávek rumunských a romských kapel, je tu ale znát i práce s tištěnými sbírkami. Mám na mysli mezi jinými písně z Rejdové ve slovenském Gemeru (zápisy Slovenské akademie věd z let 1949-1954) či rumunské tance Hora z Muntenie a Hategana z okolí Sibiu, zaznamenané v terénu rovněž v padesátých letech minulého století.
       Dramaturgickou linii kompaktu tvoří vesměs muzika, která se muzikantům líbí, která vzbuzuje chuť zahrát si ji, má přitažlivé rytmy a dá se bohatě – ba až přebohatě – harmonisovat; tu a tam má i nádech jisté exotiky.
       Z projevu muziky cítíme už zmíněný odpich, dobré fyzické i nástrojové disposice, výdrž, ba jistou neúnavnost nabytou určitě také během promuzicírovaných nocí v době strážnického folklorního festivalu, jichž jsem byl mnohdy svědkem…
       Celý projekt klade důraz spíše na parametry ryze HUDEBNÍ, než např. na odlišování folklorních specifik jednotlivých regionů; znám to důvěrně – je to průvodní znak mládí – jak fyzického, tak i muzikantského.

Prakticky s polovinou muziky jsem se před několika lety setkával na Ostravské universitě v předmětu „Lidová píseň“. Patřili k nejlepším posluchačům, už tam v nich rostl zájem o muzicírování a zpívání „podle svého“. Primáš Petr KUŘIL a cimbalista Martin GELNAR pocházejí z výrazně hudebních rodin, maminka klarinetisty Marka SMETKY byla před lety zpěvačkou strážnické muziky Slávka VOLAVÉHO; zpěvačka Monika GELNAROVÁ pochází z folklorně výrazné dědiny Bánov na Uherskobrodsku, další jsou z česko-slovenských rodin. Výraznou pěveckou i muzikantskou osobností slibuje být mladý Martin KAJZAR.
       Instrumentální i pěvecké výkony jsou na velmi pěkné úrovni, sbor muzikantů je znělý (tu a tam se jeho faktura vymyká stylu slovenských vícehlasých projevů a přiklání se k folkové praxi), čistý a barevný. Do budoucna se zákonitě usadí i četnost harmonických změn na jednotku času; FRIŠ má osobitý hutný a kompaktní zvuk, všechno tu působí přirozeně.

FRIŠ teď čeká to nejtěžší – co nejdéle se udržet na špičkové úrovni, které právě dosahují; neměli by polevit v ničem, snad někdy v rychlosti; mají před sebou realisaci projektů už promyšlenějších, tematicky, regionálně či ryze muzikantsky inspirovaných, ale to už napovídám: „nejhlasitější cimbalista kapely“, jak o Martinu Gelnarovi čtu v jednom z průvodních materiálů, si spolu s kolegy-upravovateli jistě poradí kudy jít, co a jak po cestě dělat a kam dojít.
       Folklorní dění je přeširoká a pěkně hluboká řeka; do svého ochotně pojme všechno, co se právě vytváří; během jejího toku se třídí její obsah – řada věcí spadne na dno na prvé mělčině či v prvé zákrutě, řada popluje hodně, hodně daleko, to nejlepší se pak vleje do moře věčných a trvalých hodnot.

Rád přeji kapele, aby její kumšt patřil k těm, kdo toho našeho moře dosáhnou…